Už mi není dvacet a i já mám své vrtochy. A mezi ně se s oblibou mně vlastní řadí i neukojitelná chuť vyhnat z našich končin toho červeného obtloustlého dědka z jů-es-ej i s těma jeho rohatýma dogama.

Jednoho úplně běžného dne jsem si všiml, že se zase blíží onen čas konzumních Vánoc. Zprvu na to upozornily zamrzlé ostřikovače a vytlučená baterka ve škodověnce, také soused věšeje svítící nesmysly na můj barák (ano, čtete správně, soused prozřel a zmoudřel a došlo mu, že když ozdobí i můj barák, ušetří, protože pak i jeho výzdoba zůstane na svém místě včetně stromečku), jistotu však dodala návštěva nákupního střediska.

Hážu tak do vozejku lahváče po basách, když tu slyším nějaký zvon a hulákání v pasáži. Ano, byl to on. Zase se ten xindl v Americe přemnožil, tak jde na export, ač tu na něj není nikdo zvědavej. Aby byl správně kosmopolitní, měl i plastové soby z Číny a židli z Ikey, což byla novinka, protože doteď tu jen vopruzoval, ale teď to vypadá, že se zde hodlá snad i utábořit.

Nechal jsem lahváče i vozejk plavat a šel jsem se na toho obézního plesniváka podívat. Vypadal celkem k světu, ten minulej byl aušusovej, dal se lehce zlikvidovat, tohle asi bude větší oříšek. Dumal jsem tak kolem, když tu ten pedofilní slizoun čapl dítě a posadil si ho na klín! Krev ve mně začala vřít, ale nenechal jsem se vyprovokovat jak vloni. Musí se na něj diplomaticky ne jak ten vrhač bot z Iráku.

Za půl hoďky jsem se vrátil a právě včas, prasák na klíně ochmatával dvě malé holčičky. Roztáhl jsem transparent a hlasitě pískal a skandoval. Vydrželo mi to pět minut, než mě sebrali měšťáci za urážku hlavy státu. To už ten bordelkripl prosákl až na náš Hrad?? Když jsem po hodině vysvětlil policajtům pointu transparentu: Klausi táhni do prdele!, vrátil jsem se na místo činu, abych zjistil, že na ošahávačku od senilního perverzáka se už dokonce stojí i fronta. Nemohl jsem udělat nic lepšího, než ten dav rozehnat po vzoru naší statečné policie v Janově, která si ovšem spletla strany. Já se však nemýlil a dělobuchy naházel správným směrem. To dědka docela nasralo, zrudnul i na těch málo místech, kde předtím nebyl. Původně jsem si to vysvětlil tak, že se mu vrátila krev z jistého orgánu zpět do hlavy, když jsem mu přerušil jeho sodomitánskou seanci, ale chyba lávky, dědek začal bejt agresivní.

Rozhodl jsem se pro strategický ústup přes eskalátory s vidinou splynutí s davem. Reklama na komouše však vypadala docela ve formě. Naštěstí se mu zamotaly fousy do eskalátoru, čímž jsem získal mírný náskok. Mou ne moc kvalitní kondičku vzpružila skutečnost, že dědek funě mi na paty začal odhazovat svůj oděv. Ta děcka mu asi nestačila, teď jsem na řadě já! Hbitě jsem popad dva rákosníky, co se mi připletli do cesty, a mrsknul je po něm, ale to dědka vůbec nezbrzdilo, naopak ještě víc naštvalo. Blbý rejžožrouti, pomyslel jsem si, a vyhlížel někoho objemnějšího, koho bych efektivněji použil. A našel... Prej...

Sestra v nemocnici říkala, že se jmenoval Jurij, vážil 142kg, byl tu na práci jako stavební dělník a denně pracoval se sbíječkou. A že to sklo bylo dvouvrstvé, tvrzené...

Příští rok odveta, dědku!