Po přečtení nadpisu tohoto článku se bude někomu možná zdát, že se vracím již k záležitosti, o které jsem již jednou psal. Ale v tomto případě – jak se říká – zdání klame. Sice jde o záležitost podobnou, ne-li zcela identickou, ale jelikož se toto stalo jen několik měsíců po záležitosti první, a to navíc na místě, kde bych to vůbec nepředpokládal, rozhodl jsem se o tom napsat. Nevím s určitostí, zda se někomu něco podobného již stalo, ale myslím si, že není moc lidí, kteří jsou se mnou takzvaně na jedné lodi.
Ale začněme hezky od začátku. To co se událo se opět týká mobilního telefonu, i když v tomto případě nejde o telefon, který by byl novinkou, u které by se hodnota blížila hranici deseti tisíc korun, ale opět jde o telefon manažerské třídy a to konkrétně o Nokii 3650. A co že se přesně stalo? Snad tomu ani není možné věřit, ale tento telefon byl ukraden a to navíc ještě za dost podivných okolností. Ještě upřesním, že tento telefon nebyl můj, ale mé přítelkyně, která na něj musela dlouho šetřit, aby si ho mohla koupit a jeho ztráta hodně moc zamrzela, ne-li zabolela.
Ale pokračujme v tomto příběhu dále. Opět se vracíme na stejné místo jako v minulém příběhu, viz Ukradený telefon, tj. do městečka Toužimi, a to konkrétně k mamince mé přítelkyně, u které teď nějaký čas přebýváme. Tak jako v minulém článku, nebudu ani tentokrát tento případ rozebírat dopodrobna, jen tak trochu nastíním, co vše se může stát a vlastně dokonce děje i na místě, kde byste to ani nečekali.
Vlastně ani není moc co popisovat, jen způsob provedení této krádeže je tak zarážející, že byste o tom měli vědět a dávat si veliký pozor na své věci. A proč to tak zdůrazňuji? Mobilní telefon se vám nemůže ztratit pouze v autobuse plném lidí, a hypermarketu, někde na ulici či kdekoliv, kde by se to dalo čekat, ale tato věc se vám může stát dokonce ve vlastním bytě a to dokonce v tom nejvzdálenějším pokoji, kde by snad nikdo kromě vás a rodinných příslušníků neměl co pohledávat. Nevěříte tomu? Tak věřte, že se takovéto věci stávají, já sám jsem toho důkazem. Tento telefon byl opravdu ukraden v bytě maminky mé přítelkyně, a to opravdu v tom nejvzdálenějším pokoji. A co je k nevíře, i přesto, že byl schovaný tak, že pachatel musel moc dobře vědět, kde přesně se nachází, když ani jedna osoba, která v tomto bytě byla, si nevšimla toho, co se děje. Jak je vidět, někteří lidé se nezastaví před ničím, aby nějakým způsobem získali peníze.
A také věřte tomu, že i když znáte pachatele krádeže, těžko s tím něco budete moci udělat. A co policie, musíte si teď říkat. Tak na to rovnou zapomeňte. Jedinou věc, kterou policie pro vás udělá je, že s vámi sepíše protokol, navštíví vámi uvedenou osobu, ale jelikož tato osoba se stejně k činu nepřizná, je vám to vlastně k ničemu a váš případ bude odložen tak, jako spousta jiných. Možná vám už došlo, že tak jako v milém případě, tak i tentokrát pachatele tohoto činu znám, ale k čemu mi to je, když kromě vlastního vyšetřování nemám proti konkrétní osobě žádný pádný důkaz, který by policie akceptovala a ráznou akcí proti této osobě – sprostému zloději - zakročila!
Už jen pro doplnění dodám, že pachatel tohoto činu se již jednou pokusil tento telefon prodat, dokonce měl úspěch, ale poté, co se kupující dozvěděl, že je tento přístroj kradený, vrátil ho a podle mého vlastního vyšetřování je nyní stále tento telefon v držení tohoto zloděje.
Co bude dál? Odpověď je více než jednoduchá. Prostě nic. Tak jako v prvním případě telefon nenávratně opustil mě, jako jeho majitele, i v tomto případě se mé přítelkyni už nevrátí, a to i přesto, že se jím výše zmiňovaný zloděj všemožně chlubí a stále se ho snaží prodat.
A jaké poučení z tohoto plyne? Dávejte si moc velký pozor na své věci, a to ať už jste kdekoliv. A hlavně si vždy moc dobře rozmyslete, komu můžete a nemůžete důvěřovat, ať už je to osoba cizí či někdo z vašich „přátel“.