Možná...
12. července 2006
|
Radek Kropík
|
Věnováno Janince Tyemnyákové
Každý na tomto světě hledá něco zvláštního, něco, čím by všechno kolem zkrásnělo. No a
nakonec to objeví na nejpodivnějších místech, na místech, kde by to vůbec nečekal. Někdo to
najde ve tvářích svých dětí, někdo to najde v očích svého miláčka, někdo to najde ve
společných ránech, někdo v osamělém životě. Ale nikdo na světě nemůže popřít tu radost,
kterou to přináší. Jako každý člověk, tak i já a ty, máme takový ten velký sen o nádherném
životě plném lásky. A i když se ten sen může zdát sebenemožnější, musíme za něj především
bojovat, protože co kdyby tím snem, kterého se vzdáme, všechno kolem zkrásnělo.
Každý človíček si přeje mít vedle sebe milého a hodného človíčka,
který nezklame naši důvěru, Ale proč toho pravého človíčka nemůžeš najít? Já sám vím, na
světě je hodně nespravedlnosti, hodně zlého, spousta lidí, kteří tě jen využívají a když je
nejvíc potřebuješ, nejsou ti nablízku, ale existují i lidé hodní. Možná jsise jen
nepotkala proto, že těch milých a hodných lidiček je jen pár a hlavně nedávají najevo, jací
doopravdy jsou. Já sám nevím, proč to tak je. Možná proto, že nechtějí dát najevo, jak jsou
pod tím povrchem, který dávají světu, zranitelní. Možná jim někdo moc ublížil a teď mají
velký strach s toho, že si to prožijí znova. Možná, že takového človíčka hledáš už dlouho,
ale nemůžeš ho nikde najít. Možná jsi ho snad jednou našla, ale nedalas mu šanci, aby
v tobě lásku probudil. Možná takový člověk prochází denně kolem tebe a tebe by ani ve snu
nenapadlo, že jeden s těch lidí, kteří tě míjejí, možná také hledá někoho, jako jsi ty.
Někoho hodného, milého, chápajícího, upřímného, citlivého, svým způsobem krásného a
báječného…
Možná je jen plachý a bojí se tě oslovit, možná tě nedokáže ani pozdravit, možná jen už nevěří lidem, možná už vše vzdal a chce raději být sám, možná už nechce, aby mu zase někdo ublížil, možná se již několikrát v lidech zklamal a teď se bojí znovu uvěřit. Možná
stále hledá tu správnou cestu životem, možná ji už hledá až příliš dlouho a je již unavený
a vyčerpaný, možná má jen nesprávnou mapu, mapu, kterou mu kdosi jednou dal a podle které
se celý život slepě řídí, možná že dokonce již ztratil veškerou naději, že tu správnou
cestu jednou objeví. Možná je jiný, něž ostatní lidé, takový zvláštní a proto ho druzí
odsoudí ještě dříve, než ho doopravdy poznají. A když ho třeba i poznají, možná právě
proto, že je jiný, ho odsoudí. Možná má krásně, milé, romantické a vlídné srdíčko, ale je
ošklivý, naivní, důvěřivý a plachý. Možná už mnohokrát slyšel, že na vzhledu nezáleží a
když uvěřil, znovu mu ublížila. Možná jen neví, jak se seznámit, možná se bojí neznámou
dívku oslovit, možná jen neví, kde najít dívku jemu podobnou. Dívku, které by si mohl
vážit, kterou by mohl z celého srdce milovat, které by mohl dát celou svou lásku, vedle níž
by se každé ráno rád probouzel, které by mohl věřit a být s ní šťastný, s kterou by život
byl jak krásná pohádka, jak jeden velký sen. Dívku, kterou by milovat tak, že by byl
schopný pro ni i umřít. Možná je jeho srdíčko již příliš křehké, možná že už se nikdy
nezahojí rány, které utrpělo, možná že už nemá sílu bít a chce to všechno vzdát. Možná je
jeho srdíčko rozdrobeno na miliony kousíčků, které už nikdy nikdo nedá dohromady. Možná že
v jeho očích už nezáří ty plamínky radosti jako dřív, možná že už chce jen zapomenout,
zapomenout na všechnu tu bolest, co má v srdíčku. Možná pořád bloudí ulicemi a hledá svou
princeznu, svou lásku, svou dívku. Možná stále nepřestává doufat, možná svou dívku již
našel, ale neodvážil se jí říct, co k ní cítí, možná není z těch, kteří své city dávají
najevo, možná je bláhově a bláznivě zamilovaný do dívky, kterou nesmí milovat. Možná jen
čeká, až ho ta dívka osloví, možná se na ní jednou usměje a vyzná jí lásku, možná stále
čeká a doufá, že mu dá ta dívka jednou šanci. A možná, že takovou dívku, která by ho
milovala takového, jaký je už nikdy nenajde, možná právě proto navždy bude sám, možná kvůli
té dívce propláče ještě mnoho bezesných nocí, možná jednou pozná, že láska dokáže být i
krásná. A možná že si teď myslíš, že takový človíček už na světě asi není. Ale já jednoho
takového znám, moc dobře ho znám…
