„Tak nám zase zdraží jízdné a elektřinu.“ Že co je prý elektrické, je také ekologické. To jsme v devadesátých letech minulého století slyšeli všude kolem. Chtěli jsme změnit vše k lepšímu, tudíž jsme poslechli osvěty „pánů elektintrikánů“, vybavili si domácnosti elektrickými přímotopy a začali častěji jezdit tramvají a trolejbusem. Elektřinu od té doby zdražili neúměrně k tuhým palivům, takže ekologie opět pláče…

Jel jsem jednou metrem a sledoval kluka, jak si dělá slušně řečeno legraci z revizora. Stál, jednou rukou se držel madla a v druhé třímal novinový plátek. Jakmile mu byl nabídnut služební odznak s výzvou k předložení jízdního dokladu, se slovy: „Nemám volné ruce!“ pokynul hlavou směrem k nápisu: „Cestující je povinen se za jízdy držet!“ Nějaký vtipálek z nápisu čímsi vydrápal slovo „se“ a za celé sdělení dopsal fixem „hubu“. Připadalo mi to příznačné. „Já bych nemusel, ale dbám úředních nařízení,“ odpověděl ryze švejkovsky kontrolorovi. Vlak dojela do stanice a „týpek“ se jal hledat jízdenku po všech kapsách. „Ukončete nástup a výstup…“ ozvalo se, načež se pasažér bez mrknutí oka zase chytil madla. Přímý nadřízený cestujících očividně znervózněl, ale zachoval se jako profesionál a s buldočí vytrvalostí vyčkal do další zastávky, kde se vše opakovalo. No, trénoval ho řádně, až byl štíplístek vytočený jak žába v mixéru. Asi tři další stanice trvalo, než to pán s odznakem vzdal. „A co morálka, mladý pane?!“ ozval se starší důchodce. Mladý muž se k němu otočil a bez emocí mu vysvětlil svou filozofii k MHD: „Kdybych měl peníze, nejezdil bych metrem, ale seděl si pěkně ve fáru. Tahle společnost potřebuje, abychom se dostali včas do práce a platili daně. Takže morálně bychom měli jezdit zdarma. Když už máme platit jízdné, proč DP zdražuje i předplacené legitimace? Kdyby zdražili pouze jízdenky, vydělali by na turistice a předplacenky bychom si koupili všichni. Jenže to jim zjevně nestačí.“ No vidíte, a z „ostrova svobody“ čtyři Kubánci doplavali taxíkem zdarma až do USA.

…a taky na černo.